„Mým cílem je otevřít muzeum vizitek,“ říká sběratel Jan Sagalinec

náhledSnad každý z nás nosí takříkajíc „po kapsách“ pár vizitek – osobních, darovaných či prostě někde sesbíraných. Někdo je časem vyhodí, někdo je vloží do vizitkáře a udělá si přehled kontaktů či malou osobní sbírku. Pro Jana Sagalince je sběr vizitek takřka celoživotní vášní. Jeho neustále rostoucí sbírka čítá již přes 30 tisíc kusů a zahrnuje vskutku unikátní kousky. Jak náročné je vizitky sbírat a jak si lze v natolik obsáhlé sbírce udržet přehled? Na které „úlovky“ je nejvíce pyšný? Tyto a mnohé další zajímavosti se dočtete v následujícím rozhovoru.

Uvádíte, že již od raného dětství jste se věnoval sbírání různých typů věcí od známek přes mince až po figurky z Kinder vajíček. Kdy bylo jasné, že mezi všemi těmito koníčky zvítězí sbírání vizitek?
Vlastně se to má tak, že mým hlavním koníčkem bylo působení ve Sboru dobrovolných hasičů. Pocházím z hasičské rodiny a táta mě i mé sourozence k tomuto koníčku vedl. Začalo to od první třídy a pokračovalo až do dospělosti. Plně jsem se také věnoval fitness, houbaření, jízdě na kole, cestování, kultuře, střelbě z pistole a dalším aktivitám. Některé jsem musel alespoň dočasně opustit, ale jiné zůstaly.
Sběratelství – to je kapitola, kdy dítě neví, co ho může bavit, nadchnout, u čeho vydrží a zůstane. Známky, mince, obaly od čokolád, pivní plechovky, tácky a vše co s pivem souvisí, alkoholové miniatury, dopisy ze zahraničí, Kinder vajíčka, propisovací tužky, gumy, obaly od žvýkaček, odznaky, autíčka, zápalky, viněty, mohl bych jmenovat dlouho. Každou chvíli mě nadchlo něco jiného, jen rodiče asi neměli radost z takového nepořádku.
Na přelomu roku 1989 a 1990 se mi dostaly do rukou první vizitky. Netušil jsem tehdy, že se tomuto sběratelskému artiklu budu věnovat tolik let. Vizitky, které jsem tehdy dostal, byly hodně jednoduché, bez nápadu, bílý podklad s černým písmem. Co mě ale zaujalo, byly a jsou i nyní různé znaky na vizitce. Erby, znak policie, hasičů, vojáků, znaky obcí, států, úřadů, sportovních a jiných organizací.
Ze začátku jsem vizitky měl v různých krabičkách, později krabicích, poté přišly vizitkáře formátu A5 a nyní jsou to už šanony, do nichž se vejde okolo 2000 Ks vizitek. Několik let jsem vizitky pouze shromažďoval a nijak netřídil.

Vizitka světoznámého českého chirurga Bohdana Pomahače ze sbírky Jana Sagalince.

Vizitka světoznámého českého chirurga Bohdana Pomahače ze sbírky Jana Sagalince.

Vaše sbírka vizitek čítá již desítky tisíc kusů. Jakým způsobem si udržujete přehled o aktuálním stavu vaší sbírky? Jak může sběratel kontrolovat, jestli se mu třeba vizitky neduplikují?
Není to jednoduché. Mám seznam kde vizitky řadím do kategorií a dále poznámky o jméně, městu či státu, profesi, společnosti a datu získání, pokud ho znám. Dříve jsem psal datum na zadní stranu vizitky, ale vizitky bývají i oboustranné a to je v takovém případě nemyslitelné. I popisováním tužkou jsem je znehodnotil, takže jsem od toho upustil. Byla období, kdy jsem dlouho archivaci nedělal pro nedostatek času, stěhování, nové zaměstnání apod. Bylo by to jistě jednodušší, kdyby svět používal pouze jeden jazyk, alespoň pro sběratele určitě. Japonsko, Čína, Korea, Arabské státy, Izrael, Indie, Thajsko a další, to jsou státy, z nichž je pro mě vizitka vhodná leda k zařazení do alba. Napoví mi pouze PSČ nebo telefonní číslo. Samozřejmě – tyto státy většinou používají kromě svého mateřského jazyka i nějaký světový jazyk. Zpravidla to bývá angličtina. Vizitek v hebrejštině, řečtině, korejštině a dalších jazycích mám ale také hodně.

Rukama vám prošly vizitky doslova ze všech koutů světa. Promítají se odlišné kulturní a společenské zvyklosti třeba i do podoby vizitek z různých států?

Kultura vizitky je spíše než kulturou jednotlivé země kulturou jednotlivce. Záleží na osobní kreativitě. Společenské zvyklosti více respektují zvyklosti jednotlivých zemí. V Americe a anglicky mluvících zemích nepoužívají tituly u jména. V Maďarsku, Japonsku či ve Vietnamu se píše příjmení jako první v pořadí. V některých případech ovlivňuje vzhled vizitky použitý jazyk. Např. Izrael je pod velikým vlivem Ruska či dříve Sovětského svazu. Jako příklad mohu uvést vizitku restaurace z města Afula, která není napsaná v hebrejštině, ale azbukou.

Vizitka restaurace z izraelského města Afula ze sbírky Jana Sagalince.

Vizitka restaurace z izraelského města Afula ze sbírky Jana Sagalince.

Vaši sbírku zdobí také vizitky nejrůznějších slavných osobností ze sféry politiky, byznysu, kultury i sportu. Mohl byste čtenářům prozradit, na které z těchto „VIP vizitek“ jste nejvíce pyšný a jak komplikované bylo je získat?
Nedokážu asi vypíchnout pouze jednu jedinou. Na webu sice mám jakožto nejvzácnější uvedenou vizitku bývalého prezidenta JAR F. W. de Klerka, ale vizitky George Bushe st., Václava Havla či asi desíti nositelů Nobelovy ceny, jež mám ve sbírce, jsou také vzácné. Byl jsem velmi blízko k získání vizitky Arnolda Schwarzeneggera, když byl guvernérem Kalifornie. I když jsem s jeho asistentkou několikrát komunikoval e-mailem, v konečné fázi vizitka do cíle nedorazila. Vizitka dřívějšího velvyslance USA Normana Eisena má také zvláštní příběh. Z médií jsem se dozvěděl o jeho přednášce na nějaké české vysoké škole. Zjistil jsem kontakt a poprosil profesora, který pana Eisena doprovázel, zda by pro mne tuto vizitku nemohl získat. Zkoušel jsem to předtím se žádostmi na velvyslanectví v Praze, ale bezúspěšně. Onen profesor pro mne toto jako jeden z mála udělal a do dvou dnů vizitku poslal :). Nyní, pokud vím o nějaké události s dostatečným předstihem a je v mých možnostech se tam dopravit, rád získávám vizitky osobně. Už spoustu let jsem měl vizitku pana Karla Lopraise. V tomto roce jsem se s ním setkal osobně a nechal si ji podepsat.

Karel Loprais vizitka

Podepsaná vizitka Karla Lopraise ze sbírky Jana Sagalince.

Cílem vizitky nemusí být jen výměna kontaktu – může mít za cíl zaujmout příjemce třeba svým grafickým zpracováním nebo použitým materiálem. Jaká vizitka z Vaší sbírky vás nejvíce uchvátila v tomto ohledu?
Takových vizitek bych ve sbírce našel mnoho. Kovové, hliníkové, plastové, dřevěné, CD vizitky, magnetické, měnící se, semišové, se zlatým okrajem, průsvitné. Magnetické vizitky jsou zajímavé, ale z ČR mám pouze jedinou. Většinu mám z Izraele. Nejčastěji se připevní na lednici. Ne že by výrobci u nás takové vizitky nenabízeli, ale zřejmě jsou finančně náročnější než papírové. Líbí se mi vizitky, které mají ražené nebo vyřezané logo či iniciály. V září jsem opět jednu takovou vizitku získal. Daroval mi ji osobně grafik, medailér a rytec pan Martin Srb.

Jakým způsobem svou sbírku rozšiřujete? Jak obvykle reagují lidé na Vaši žádost o poskytnutí vizitky?

Dříve když jsem začínal, neuvědomoval jsem si a ani jsem nad tím nepřemýšlel, že sběratelů vizitek asi nebude tolik a nebudu si moci vizitky s někým vyměňovat. V patnácti letech jsem měl svoji první vizitku a začal ji používat k propagaci. Nyní je vše mnohem jednodušší. Na internetu si najdu kontakt na osobu, která mě zajímá, a pošlu jí žádost. Používám email a také předem ofrankované obálky. K této kombinaci, pokud mi to finance dovolí, používám také osobní převzetí. Výjimečně jsem také kupoval nějaké kusy na aukcích. Od doby, co jsem si zhotovil webové stránky, se mi ozývají i sami sběratelé nebo lidé s nabídkami k darování, koupi či jen za odvoz nebo poštovné. Byly i takové nabídky, které jsem musel odmítnout pro jejich finanční náročnost.Za rok pošlu asi 3000 žádostí o vizitky různým osobnostem. Kladně vyřízených je jen 10 až 20 %. Někdo mi napíše, že s radostí vizitku pošle. Jiný bez emailu pošle automaticky. Jsou lidé, kteří se ptají proč právě oni a kde jsem na ně vzal kontakt. Samozřejmě se setkávám také se zápornými odpověďmi s různým odůvodněním a také spoustou lidí, co vizitky nepoužívají.

Podepsaná navštívenka bývalého předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa ze sbírky Jana Sagalince.

Podepsaná navštívenka bývalého předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa ze sbírky Jana Sagalince.

Víme, že sběratelé mincí či známek mají své numismatické či filatelistické kluby a burzy. Existuje nějaké obdoba i v případě sběratelů vizitek, nebo se naopak jedná o méně rozšířený koníček s užším sběratelským podhoubím?
Já osobně jsem členem Klubu sběratelů kuriozit. Trvalo mi několik let, než jsem si našel čas a poslal přihlášku. Bohužel, vizitky tam sbírají asi jen čtyři lidé a kontakt se mi zatím s nikým nepodařilo navázat. Pravidelně se snažím jezdit do Prahy na veletrh Sběratel. Zde lze potkat sběratele různého zaměření, s nimiž se snažím navazovat kontakty. Zatím jsem neslyšel o tom, že by se někde konala burza nebo byl zřízen klub sběratelů vizitek v ČR. Věřím, že sběratelů vizitek je hodně, jen o sobě nevíme. V posledních dvou letech jsem získal sběratele na výměnu z Izraele, Srbska, Belgie, Polska, Slovenska a Německa.

Existuje něco jako „Svatý grál“ sběratelů vizitek? Mám na mysli kupříkladu dosažení určitého počtu sesbíraných vizitek, sehnání vizitek od konkrétních osob a podobně. Čeho byste rád dosáhnul vy ve své sběratelské kariéře?
Je těžké na tuto otázku odpovědět. Vím, že v USA a Kanadě mají sběratelé více než 500 tisíc, ba i milion kusů. U osobností to může být také různé –  v návaznosti na to jaké kategorie preferují. U mě by to asi bylo získání co nejvíce prezidentů, králů, šejků, guvernérů či premiérů. Prostě nejvýše postavených osob v daných zemích. Bohužel se mi to nedaří ani doma a v okolních státech. Když už reagují na mojí žádost kladně, tak se dostanu maximálně k fotce s podpisem. A i ten mnohdy bývá neoriginální. Jedno přání ale mám. Chtěl bych zřídit časem muzeum vizitek, proto bych rád získal významných osobností spoustu a ne jen jednu „nej“ vizitku.


Chcete si prohlédnout ještě více exemplářů z bohaté sbírky Jana Sagalince? Sbíráte vizitky a hledáte člověka na výměnu exemplářů? Či byste rádi věnovali svou vizitku do neustále se rozrůstající a komplexně setříděné sbírky? Navštivte webové stránky www.sberatel-vizitek.webnode.cz nebo pište na e-mail sagy77@seznam.cz.


 

Nechával jste si někdy vyrobit vy sám osobní vizitku? Pokud ano, co jste při jejím návrhu bral na zřetel?
Svou první vizitku jsem si nechal udělat v době, kdy jsem začal chodit na střední školu. Čerpat jsem neměl odkud. Myslel jsem si tehdy, že určitě vizitka upoutá, když na ní bude i moje foto. Dnes už vizitka s fotem není in. Používají ji hodně v Japonsku a některých dalších asijských zemích a v ČR je stále viděna v jedné realitní společnosti. Abych se vrátil k mé vizitce, doslova jsem ji nacpal informacemi. Adresa, škola a z druhé strany upoutávka na Sdružení dobrovolných hasičů. Dnes již není potřeba mít na vizitce vše. Stačí pouze ke jménu připojit mobilní číslo a popřípadě webové  stránky. Na své aktuální vizitce, kterou jsem si nechal také zhotovit, mám navíc údaj, kolik kusů vizitek jsem již sesbíral a že jsem členem Klubu sběratelů kuriozit. Několikrát jsme návrh předělávali a stále nejsem spokojen. Snad bude další vizitka lepší.

Máte závěrem nějaký vzkaz směrem k našim čtenářům?

Mějte rádi vizitky a používejte je. Myslete také na to, že méně je někdy více. Nechejte si poradit, pokud si nejste jisti. Dobrý designér si jistě poradí s vaší představou. Vizitka je skvělým a levným reklamním produktem. Vypovídá hodně věcí o osobě, která ji používá a také reprezentuje firmu, úřad či sdružení, které zastupuje.

Děkuji za rozhovor.

Další vizitky ze sbírky Jana Sagalince:

Bývalý velvyslanec Spojených států amerických v ČR Norman Eisen.

Bývalý velvyslanec Spojených států amerických v ČR Norman Eisen.

Bývalý prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič.

Bývalý prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič.

Historická navštívenka českého herce, režiséra a divadelního ředitele Oldřicha Nového.

Historická navštívenka českého herce, režiséra a divadelního ředitele Oldřicha Nového.

Vizitka bývalého prezidenta Spojených států amerických  George H. W. Bushe s adresou jeho letního sídla.

Vizitka bývalého prezidenta Spojených států amerických George H. W. Bushe s adresou jeho letního sídla.

Bývalý makedonský premiér Nikola Gruevski,

Bývalý makedonský premiér Nikola Gruevski,

Bývalý estonský premiér Andrus Ansip.

Bývalý estonský premiér Andrus Ansip.

Vizitka českého kardinála Dominika Duky.

Vizitka českého kardinála Dominika Duky.

Vizitka hotelu sídlícího ve vietnamské Hanoji.

Vizitka hotelu sídlícího ve vietnamské Hanoji.

Semišová vizitka ze Sýrie.

Semišová vizitka ze Sýrie.

Unikátní CD vizitka lucemburského bankéře.

Unikátní CD vizitka lucemburského bankéře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Doporučte nás...Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Share on LinkedIn0Digg this