Lisovat, nebo tisknout – ovlivní 3D tisk budoucnost gramodesek?

3d-printed-record-665x400Technologie 3D tisku již zasáhla téměř do všech oborů lidské činnosti – od strojírenství přes medicínu až po umění. V některých oblastech se dokonce dá hovořit o zásahu revolučním. Výjimkou není ani sféra hudby a audiotechniky obecně. Hudebníci mohou hrát na unikátně vymodelované nástroje, své oblíbené písně mohou lidé poslouchat prostřednictvím na míru vytištěných sluchátek dle 3D scanu svých uší a možná se blíží doba, kdy si téměř každý bude moci vytisknout doma své oblíbené album a poslechnout si jej na gramofonu. Nebo snad ne?

Renesance vinylu nekončí

Vinylové desky jsou dnes mnohými brány jako nejfyzičtější forma reprodukované muziky, která je k mání. Gramodeska má svou váhu, specifický zvuk a její velký papírový obal je kolikrát uměleckým dílem. Audiofilové vedou spory o to, zda je poslech hudby z vinylu kvalitnější, než z digitálních formátů. Vinylová deska se navíc poměrně složitě kopíruje – pokusy domácích kutilů s odlitky desek např. v silikonových formách se stěží stanou tak masovým způsobem kopírování, jako přetáčení kazet nebo vypalování CD. O vzrůstající oblibě muziky na vinylu v digitální éře svědčí nejlépe čísla – podle databáze Nielsen SoundScan se za rok 2014 prodalo celosvětově na 9,2 milionu vinylových desek, což znamená více než poloviční nárůst oproti roku 2013 a vůbec nejvyšší počet od roku 1991.

V momentě, kdy se 3D tisk uplatňuje i v natolik delikátních oborech, jako je výroba precizních mechanických součástek či kloubních náhrad, je nasnadě otázka – nedala by se technologie využít také pro reprodukci hudby?  Při hledání odpovědi se nejprve musíme zaměřit na to, jak se dnes používá technologie lisování gramodesek a 3D tisk liší.

Gramodesky postaru i nově

Při výrobě klasických gramodesek se signál zaznamenává mechanicky buď do měkčího laku (soft lacquer technika), nebo se vyřezává přímo do kovového kotouče (DRM, direct metal mastering). Do laku se dají vyrýt o něco hluší drážky, proto má o něco širší frekvenční pásmo. Z této mateřské desky jsou následně pomocí galvanizace vyrobeny matrice – formy, do níž se vloži předchozím teplem a tlakem zpracovaná vinylová hmota, z níž se následně deska lisuje.

3D tisk funguje na odlišném principu. Na základě trojrozměrného modelu či scanu jsou na sebe v 3D tiskárně postupně nanášeny tryskami velice tenké vrstvy materiálu. Nejčastěji se jedná o různé plasty, nicméně lze tisknout téměř z čehokoli – z kovu, skla, či organických materiálů. (Existují i jiné varianty 3D tisku, jako například laserové spékání, ale tyto se výroby gramodesek netýkají).

Revoluční algoritmus vymyslela americká studentka

O dosud asi nejvíce známý  – a relativně úspěšný – pokus o 3D tisk gramodesky se v roce 2012 postarala absolventka kalifornské Portmona College a současná postgraduální studentka MIT Amanda Ghassei. Vymyslela metodu, jak ze syrových audio dat vypočíst speciálním algoritmem  hloubku drážky vinylu na daném místě a následně ji transformovat na trojrozměrný digitální model. Na 3D tiskárně následně vytisknula několik funkčních 12 palcových vinylů, které lze přehrát na klasickém gramofonu rychlostí 33 rpm. Jak dopadl výsledek, můžete posoudit kupříkladu na skladbách Nirvany, Joy Division, Radiohead či Daft Punk ve videu níže:

Písně jsou sice rozpoznatelné, ale zvukový dojem není valný – připomíná spíše záznam ze živého koncertu pořizovaný někým, kdo stál před klubem a byl zapnutý do spacáku.Problém se nachází v technických limitech současných 3D tiskáren. Přestože Amanda Ghassei použila k tisku vinylů jeden z tehdy nepřesnějších strojů Objet500 Connex s rozlišením 600 DPI a tloušťkou vrstvy jen 16 mikrometrů, stále se nepodařilo docílit ani zdaleka takové přesnosti, jako při výrobě vinylových desek. Aby bylo reálné gramodesku vytisknout, byla nucena snížit vzorkovací frekvenci na 11 kHz, což je oproti běžné mp3 pouze čtvrtinová kvalita. Na takto tištěné gramodesky lze také zaznamenat méně hudby, než na klasický vinyl, jedna píseň spolkne celou jednu stranu 12″ desky.

Amanda Ghassei se svými 3D tištěnými gramodeskami.

Amanda Ghassei se svými 3D tištěnými gramodeskami.

Budoucnost, nebo slepá ulička?

Jak vidno, rozvoji 3D tištěných limitů brání zatím především technologické limity – přestože se vyrábí stále dostupnější a kvalitnější 3D tiskárny, z hlediska tloušťky vrstev se dolní hranice moc neposunula. Samosebou, experimentátoři nespí –  patří mezi ně třeba Kele, frontman indie rockových Bloc Party, jenž v roce 2013 vydal pro charitativní účely první singl výhradně na 3D tištěné desce.

Zatím nelze zcela přesně určit, stane-li se 3D tisk budoucností výroby gramodesek, nebo slepou vývojovou větví. Jasno v tom nemá ani Amanda Ghassei: „Nejsem si jistá, jestli nějaký z mých nápadů někdy překoná dnešní průmyslový proces, jakým se vyrábí vinyly. Myslím, že tyhle techniky jsou lákavé především pro lidi, co rádi dělají věci podle sebe – můžou experimentovat s procesem a vyrábět si vlastní, jedinečné edice:“ 

Doporučte nás...Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Share on LinkedIn0Digg this