Jiří Ditrich: Lidské oko kvalitu papíru rozezná

„Číst mezi řádky“ je fráze, kterou si většinou interpretujeme jako „domýšlet si“ či „vyvozovat vlastní závěry“. Kdybychom měli tento slovní obrat brát doslova, většina lidí by mezi řádky viděla pouze prázdný papír. Ne však Jiří Ditrich, obchodní ředitel sektoru Print společnosti ANTALIS s.r.o., která patří mezi přední dodavatele papíru v České republice. O tom, co vše lze z papíru vyčíst a jaké technické parametry se u něj rozlišují, si s námi promluvil v následujícím rozhovoru.   Tam, kde ostatní vidí pouze čistý list, vnímá odborník z velkoobchodu papírem již pouhým okem či hmatem několik základních parametrů. Kolik různých vlastností papíru lze vůbec měřit a identifikovat?

U papíru lze určovat skutečně nepřeberné množství parametrů. Některé z nich jsou důležité pro koncového zákazníka, kdežto třeba tiskové parametry upotřebí hlavně pracovníci v tiskárnách. Část parametrů je ryze fyzikální povahy, například tuhost, pevnost či hladkost, pro změření jiných vlastností musíme použít chemické reaktanty. Obecně lze říci, že mezi nejčastěji uváděné vlastnosti papíru v technických specifikacích patří gramáž, tloušťka, volumen, jas, bělost, lesk, opacita a hladkost.

Už tato sada specifikací působí poměrně rozsáhle. Začněme třeba s gramáží – co se klient z tohoto údaje dozví?

Gramáž papíru je uváděna v g/m², z čehož lze vyvodit, kolik váží list daného typu papíru o ploše jednoho metru čtverečného. Lze tedy očekávat, že papíry s vyšší gramáží budou silnější, pevnější a odolnější.

Tloušťka zní poměrně pochopitelně, ovšem pojem volumen nemusí být mnohým čtenářům znám. O co se jedná v tomto případě?

Tloušťka a volumen jsou vlastně dvě strany téže mince. Tloušťka papíru je těžko měřitelným parametrem, který je obvykle udáván v mikrometrech. Volumen označujeme česky jako „objemovou hmotnost“. I list papíru, který se vám zdá pevný a celistvý, obsahuje určité procento vzduchu – u běžných typů papíru je to až 50 % a ani u speciálních papírů neklesá většinou pod 15 %. Ovlivnit jej může také povrchová úprava, podíl nečistot a další faktory. Lze jej získat, když vydělíme tloušťku papíru jeho gramáží a uvádí se v cm³/g. Důležitost volumenu můžeme vysvětlit na příkladu. Vezmete dva různé typy papíru, třeba klasický ofsetový a dřevitý voluminézní. Z obou druhů vytvoříte svazek o identické váze – třeba jeden kilogram. A nyní je srovnáte vedle sebe – oba dva budou vážit stejně, ale jeden z nich bude výrazně objemnější, než ten druhý. S volumenem je potřeba počítat zejména při distribuci – je hezké, když řidič ví, kolik mu auto uveze, ale závislosti na typu papíru se mu některá zakázka nemusí vejít do vozu.

Zmínil jste se o nečistotách. Jakou hrají u jednotlivých papírů roli a jakou cestou se do papíru obvykle dostanou?

Za nečistotu můžeme považovat jakoukoli pevnou částici, která má jiné rozměry, tvar, barvu či jiné fyzikální i chemické vlastnosti než vlákna papíru. Jejich škála je téměř neomezená a do papíru se mohou dostat takřka v jakékoli fázi výroby. Tyto nečistoty pak kazí určité vlastnosti papíru – v místech, kde se nacházejí, může mít papír jinou barvu či průsvitnost. Může být jinak pružný a ohebný v závislosti na tom, jestli nečistoty vytváří silnější či slabší místa. Když se nečistoty vydrolí, mohou po nich zůstat póry nebo jiné povrchové nerovnosti.

Chápu-li to správně, nečistoty v papíru mohou ovlivnit i jeho bělost. Lze to na papíru poznat? A jak se vůbec taková bělost měří?

Bělost papíru je tématem značně ošidným a ve skutečnosti může označovat dva různé parametry. Jednomu z nich říkáme doslova „bělost“ (angl. „whiteness“) a pomáhá nám vyjadřovat vliv barvicích látek a zjasňovacích prostředků na papír. V podstatě vyjadřuje, o kolik působí papír opticky jasněji a běleji poté, co na něj byly tyto látky aplikovány. Bělosti v tradičním pojetí tohoto termínu říkáme nyní spíše „jas“ (angl. brightness). Ze školy víme, že předměty bílé barvy pohlcují minimum ze spektra viditelného světla a naopak jej co nejvíce odrážejí. Stejně tak je to i u papíru – čím bělejší papír je, tím více světla odráží. Jak bělost, tak jas se samozřejmě měří za kontrolovaných podmínek pomocí speciálních a drahých optických přístrojů. Jedno je třeba mít ovšem na paměti – to, jestli bělost papíru dostačuje vašim potřebám, stejně nejlépe posoudíte pouhým okem. Dvě různé hodnoty jasu jsou jedna věc, ovšem nic nenahradí porovnání dvou listů papíru vedle sebe.

Pravděpodobně závisí také na světelných podmínkách, za kterých se na papír díváte…

Ano, to, jaké světlo zrovna na papír dopadá, velmi ovlivňuje to, jak vnímáme jeho bělost. Papíry, do nichž bylo přidáno velké množství zjasňovacích chemikálií, třeba na venkovním slunci přímo září, v interiérech za umělého osvětlení ovšem vypadají mnohem tmavší. Papíry, kde byly bělicí agenty přidány v minimálním množství či vůbec, to zase mají naopak. Venku tak nápadné nejsou, kdežto vevnitř působí znatelně světleji. Zjasňovací činidla navíc postupem času z papíru vyprchávají a jeho parametry se mění. Známe dokonce jev zvaný metamerie, kdy dva rozličné papíry vypadají za použití určitého světelného zdroje takřka identicky, pokud však na místo bílého světla použijeme například světlo fluorescenční, ukáže se, že jsou vlastně úplně jiné. O takových papírech pak říkáme, že tvoří metamerickou dvojici a opět do značné míry závisí na počtu přidaných činidel. Je to zkrátka alchymie.

Lze u papíru vůbec odhalit vlastnost, kterou může spolehlivě identifikovat i laik bez používání speciálních metod?

Existují parametry, které lze trefit v podstatě od oka. Napadá mě kupříkladu opacita neboli neprůsvitnost, hodnota, která značí, kolik procent světlených paprsků papír zadrží. I když i na ni existuje exaktní měřicí metoda. Pokud člověk prosvětlí papír proti podložce kontrastní barvy, měl by mít jasno, zda mu typ papíru bude vyhovovat, či nikoli. Kromě toho se dá vyčíst také z volumenu papíru, kdy vyšší volumen značí vyšší opacitu. Na opacitu se vyplatí dávat pozor u oboustranného tisku knih, brožur či letáků – vyplatí se použít papír s vyšší opacitou, aby tisk z jedné strany neprosvítal na druhou.

Děkuji za rozhovor.

Doporučte nás...Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Share on LinkedIn0Digg this